Vstali jsme skutečně zavčasu. V půl osmé nás Matěj začal budit a kolem tři čtvrtě jsme byli ze stanů. Posnídali jsme chleba s marmeládou a po částech vyrazili do lesa k lanům.

V devět jsme s Davidem přišli do Stopařského tábora, kde jsme měli nabrat děti. Se srazem to moc nevypadalo, tak jsme v táboře nechali Doubravku a šli do lesa dotáhnout vodící lana, rozvázat jistící a servisní lana a překážku všeobecně připravit. Akorát, když jsme práce dokončovali, tak se začaly blížit děti s Doubravkou a Neťákem. Celé dopoledne jsme pak byli v lese a zajišťovali zábavu pro sedmnáct chlapců. Holky a hlavně Doubravka, navazovali děti do úvazků, já jsem děti vázal k lanu a dělal poslední předletové kontroly, v jištění se všichni střídali. Když po dvou a půl hodinách odlezlo poslední dítko, byl jsem tam už jen já, Třéňa, která jistila a Neťák, který do všeho kecal. Ostatní se rozptýlili do různých koutů. Překážku jsme zajistili a uklidili a vyrazili do tábora. Po cestě jsme s Neťákem, který měl celou dobu otravné poznámky a trapné vtipy, probrali stav Kralupských hospod. Na louce se od nás Třéňa oddělila. Já jsem musel ještě do dívčího tábora vyjednat podrobnosti jejich odpoledního lezení. Například jsme se domluvili na třetí hodině, ale nebylo mi jasné, jestli je tím míněna třetí hodina našeho času, nebo jejich, který je o hodinu posunutý. Od Sáry jsem vyzvěděl, že jde o jejich čas, takže o čtvrtou hodinu našeho času. Také jsem s ní domluvil, že budou mít holky na konci překážky mapy do CTH a že se pro ně na konci poledního klidu stavíme. Vrátil jsem se do tábora, kde byla pouze BeBe s Třéňou, které začínaly s přípravou oběda. Pomohl jsem jim rozdělat oheň a šel se podívat po ostatních. David s Vikingem šli prý pro vodu a Douba s Martinou se šly koupat. Kluky jsem skutečně potkal na druhém konci louky s kanystry, holky byly za lávkou.

Šel jsem se bos projít k Železnému Hamru a zpět. Vrátil jsem se ve tři hodiny. Všichni odpočívali po obědě. Shltl jsem svou porci kus-kusu s červenou omáčkou a také chvíli odpočíval. Před čtvrtou hodinou jsme se vypravili do dívčího tábora. Vzal jsem od Sáry mapy hvězdné oblohy pro každou družinu a pro každého kolíčky se jmény. S Davidem a Matějem jsme vyrazili připravit překážku. V táboře zůstala Doubravka s Martinou, aby tam pak děti dovedly. V cípu louky jsme se spojili s Vikingem, který tam nesl přepravku s úvazky, a došli společně do lesa. Překážku jsme poutahovali a navěsili na ní ceny. Holky dorazily ve chvíli, kdy jsme dovazovali vodící lana. Holek bylo kolem třiceti, téměř dvakrát víc než kluků. Byli jsme tam s nimi skoro do půl deváté.

Většina z nás se odebrala připravovat večeři, spolu s dvěma dětmi, které Martina, Matěj a Bára ukradli světluškám. Cestou se ještě ubránili třem opilým povalečům, kteří si to šinuli do skautského tábora. Měla být sýrová omáčka s těstovinami. Když přišli na řadu benjamínci, tak jsme tam zůstaly jen já, Třéňa, která jistila, a ohromně jí to bavilo a Doubravka, která děti již téměř profesionálně navazovala do úvazků. Odhodlání předškoláků nás udivovalo. Čekali jsme, že dolezou nejvýše do půli sítě. Přitom nejeden z nich přelezl i ráhno, což se nepodařilo ani všem starším. Zlatým hřebem byl výkon jejich vůdkyně a maminky Doubravky s Bárou, Evičky, která s naší podporou dokončila celou překážku. Měli jsme tak v krátkém sledu nejmladší i nejstarší lezce. Překážku jsme opět zajistili a vydali se na večeři.

Z tábora se ozývalo rozjařené volání, že budou těstoviny s cukrem. Dozvěděli jsme se, že se omáčku nepodařilo zahustit a stal se z toho tak kotlík plný mléka s příchutí síra a česneku. Někteří nad tím ohrnuli nos. Já jsem spořádal celý ešus. Bylo to dobré. U planoucího ohně jsme pak zapředli podnětnou diskuzi o našem vztahu ke skautingu a jeho duchovnímu rozměru. Oheň slábl, zima sílila a my šli spát.