Vstávali jsme v šest hodin! David spal v síti a v noci zvracel. Bylo mu špatně. Sbalili jsme si věci, stany a materiál. Šli jsme s dřívím do lesa a s částí i do tábora.

Materiál a jídlo jsme odnesli na Vlčáckou, Davův tatínek nám to odveze. Se všemi jsme se rozloučili a v půl deváté opusili tábor. Šli jsme svižně, abychom zamezili podobné situaci jako v Českém ráji, kde jsme si museli sáhnout až na dno svých sil, abychom stihli autobus. Cesta uběhla rychle a příjemně. S propocenými kroji jsme byli v Mladoticích s půlhodinovým předstihem. Posnídali jsme Müsli, sušenky, jablka a já si dal zbytek těstovinového salátu. Přijel nový vlak, který jsme jaktěživ neviděli. Klimatizace, zásuvky. Dobyli jsme si telefony. Každý dostal za úkol na kousek papíru napsat pár slov o táboře. Všichni spali. V Plzni David pozvracel perón. Koupili jsme mu v pofidérním obchodě rohlíky a v Relay Coca-colu. Doufám, že bude do vody v pořádku. V Praze jsme měli hodinu čas. Složili jsme se ke sloupu a někteří z nás se šli podívat do knihkupectví. Koupil jsem vodáckého průvodce po Vltavě. Už dříve na táboře jsme se totiž rozhodli jet místo nesjízdné Ohře Vltavu. Dojeli jsme domů. Unaveni, strháni, ale spolu. Sus scrofa.