Dopoledne jsme po probuzení posnídali chleba a záhy začali připravovat oběd. Bramborové knedlíky s uzeným a zelím. Při vaření začal David smažit bramborové placky ke snídani na příští den. Oběd byl vydatný a výborný!

Bylo ukrutné horko. Polední klid jsme trávili téměř výhradně ve stanech. Někdo spal, někdo si četl, já psal kroniku a Třéňa s Doubravkou dosmažovaly placky. Kolem třetí hodiny se na nás sluníčko dívalo již snesitelněji. Posbírali jsme se k osvěžující exkurzy do nedaleké tůně. Po krátkém opalování jsme se vrátili do tábora a v půl páté vyrazili na plánovaný výlet do Manětína. Vikingem jsme šli celou cestu tam bosí. Špatně jsme odbočili a část cesty šli Manětínským potokem. Cesta nám za hovoru rychle uběhla. Do města jsme došli půl hodiny po zavíračce COOPu. Nakoupili jsme tedy v menších dvou obchodech vedle. Zašli jsme také navštívit naší oblíbenou a léty prověřenou pizzerii. V příjemném prostředí jsme strávili asi dvě hodiny. Občerstvili jsme se něčím k pití a dali si dohromady pizzu. Někteří z nás se pak ještě doráželi. David s Vikingem byli nejhladovější, dali si každý ještě pizza-kapsu za 30,- a nakonec ještě čtvrtinu pizzy se mnou a Třéňou. S dobrou náladou jsme se vydali na cestu zpět. S Bárou, Doubou a Martinou jsme vzpomínali na mladší časy a sjížděli všechny dětské popěvky a tanečky. Nechybělo ani This Is Story of My Ponny s polkovou úpravou. Cesta byla vůbec veselá. Připomínali jsme spíš hejno třeštiprdel, než roverský kmen. U Čoubáku Douba pochválila natřená vrata. Nechtělo se nám s Martinou zouvat a tak jsme využili služeb trajektové společnosti Sestry Klementovi, a. s. Na Jamboree-louce tábořila skupina lidí s Jeepy, nad kterými vlála sovětská vlajka. Do tábora jsme došli za tmy a u ohniště nás čekal Vojta s Matějem. Večeři už jsme nevařili. Šli jsme rovnou spát.