V sobotu ráno jsme se sešli na vlakovém nádraží v Kralupech nad Vltavou, kde se ostatně sešlo celé středisko. Odtud jsme odjížděli rychlíkem na hlavák do Prahy. V Praze jsme přestoupili na vlak do Přelouče. Cestou se hlavně povídalo a také hrálo na kytaru. Naším posláním na podzimkách bylo se starat o vlčata a připravit pro ně program.

Po příjezdu jsme se odebrali do nedaleké skautské klubovny, která působila velmi pěkným dojmem. Hned po příchodu do místnosti, která nám poskytovala útočiště, jsme s Davidem ukořistili sedací pytel, který se stal naší postelí po celé podzimky. Celý den jsme se starali (nebo spíše Doubravka se starala) o vlčata. Hráli jsme s nimi různé hry, co si vzpomínám, tak to byly „Sfingy“ a „Měšťani“. Později jsme já, David, Matěj, Barča Viking a Vojta vyrazili prozkoumat okolí. Kousek za městem jsme narazili na obrovský stoh slámy, který jsme však nazvali seníkem. Zde jsme úctyhodnou chvilku lezli, blbli a nakonec i skákali. K našemu potěšení byl o kousek dál ještě jeden seník. Vydali jsme se k němu. Poté, co jsme vylezli nahoru, jsme zjistili, že skákat dolů z něj moc nepůjde, avšak smutek nás opustil hnedle, jakmile jsme objevili díru vedoucí seshora dovnitř do seníku. Je jasné, že jsme ji museli prozkoumat a tak jsme se do ní postupně všichni nasoukali a já zapadla ještě o metr níž než byli ostatní, takže se konalo hromadné vytahování mé maličkosti – tímto bych chtěla vzdát díky mým zachráncům 😀 . Čas v tuto dobu utíkal velice rychle a než jsme se nadáli, začalo se stmívat a my vyrazili zpět. Ještě musím podotknout, že vrchní fotodokumentarista Matěj vše nafotil na moji zrcadlovku, kterou mi sebral ještě před odjezdem z Kralup. Podle Vikinga jsme šli přes pole, kde předtím byla kukuřice, a tak jsme si kromě slámy přinesli do klubovny na botách i značné množství bahýnka. Po zanedbatelné večeři jsme se uchýlili do našeho spacího koutku, kde jsme hráli na kytaru a jedli slunečnicová semínka.

Nedělní den se nesl v relaxačním duchu. Nikovi nebylo dobře, tak spal. David s Vikingem uspořádali pro vlčata šipkovanou s úkoly, která byla zakončena právě u těchto dvou seníků. Vlčata se rozdělila na půlku a já s Martinou a půlkou vlčat jsme vyráželi jako druzí, tudíž jsme si krátili čas hraním fotbalu. Pak jsme vydali na cestu. U některých šipek byly úkoly, které bylo nutno splnit. Hra vrcholila na prvním seníku, kde byla dvě vlčata zajata. Cílem ostatních bylo své kamarády osvobodit, což se jim povedlo. Pak následovala volná zábava v seně. Večer Martina s Nikem odjížděli domů, protože Nik musel v pondělí do školy. Rozloučili jsme se s nimi a šli jsme se angažovat dál. Ještě ten večer se skautky a Viking zahráli krátkou scénku o osudu rytíře Vavřince, který měl být následující den vysvobozen.

V pondělí probíhala celostředisková hra se středověkou tématikou, kde měli vlčata, světlušky, skauti a skautky za úkol posbírat 7 klíčů a osvobodit tak rytíře Vavřince, což je patron města Přelouče. Získané klíče si pak děti měnily v klubovně v „bance“ za tolary a hliňáky, za které si mohli koupit oběd ve středověké krčmě. Dopoledne i odpoledne někteří z nás (já a David) chodili s vlčaty po stanovištích, která byla rozmístěna na různých místech Přelouče, a Matěj dělal fotografa. Zbylá část našeho oddílu byla v klubovně, kde připravovala jídlo na večerní středověkou hostinu. K mání bylo mnoho jídel, čočkovou polévkou počínaje, přes uzené maso, kuřecí stehna, buřty na pivě, guláš s chlebem, špenát, zelí, a buchtami s tvarohem a povidly konče. K pití se podávalo červené a bílé víno (Vinea) a růžový nápoj lásky (malinovka). Malinovky jsme měli celý sud, ale nějak nám nefungovala pípa, takže to teklo pořád a my byli nuceni točit malinovku do všeho, do čeho to šlo. Tolik malinovky najednou jsem teda fakt ještě nikdy nevypila. Konečně přišel večer a světlušky, vlčata, skautky a skauti se shromáždili na zahradě, aby odemkli truhlu, ve které bylo ukryto Vavřincovo srdce a pozvánky na večerní hostinu. Poté, co se všichni úspěšně přejedli a přepili, začala středověká diskotéka, která se vyvinula v moderní disco. Avšak čas je neúprosný a než jsme se nadáli, byla již pokročilejší doba večerní a Vavřincovi zachránci se odebrali do svých spacáků. My roveři jsme seděli ještě dlouho do noci, povídali si, zpívali a hudebně se vzdělávali. Následně jsme se unavení a s plnými bříšky spokojeně uvelebili ve svých spacácích a usnuli tvrdým spánkem.

Úterý byl den odjezdu. Ráno jsme posnídali zbytky z předchozího dne a rozdělili si úklid klubovny. Mezitím jsme si stihli pohrát v balónkách a na gymnastických míčích. Barču jsem zkoušela z nepravidelných sloves z angličtiny a pak jsme si naposledy zazávodily na dětských odstrkovadlech a odcházeli jsme na vlak. Při čekání na zbytek střediska skautky tancovaly na písničku „O Zuzano“, tak jsem je přitom vyfotila, když se mi foťák konečně dostal do ruky (za malou chvilku mi byl opět sebrán 😀 ). Následně jsme tedy vyrazili směr nádraží a nastoupili do vlaku směrem na Prahu. V kupéčku jsem seděla se skautkama a Matějem a zpívali jsme až do Prahy. Co se dělo v dalších kupéčkách nevím, jelikož jsem byla tak utlačená, že jsem se radši ani nehýbala 😀 Cesta z Prahy do Kralup již byla pohodlnější (dokonce jsem si mohla i trochu natáhnout nohu 😀 ).

Na závěr nutno říci, že jedním z cílů bylo spřátelit se s ostatními, což všichni splnili na 100 %, někteří dokonce na 120 %.