Sešli jsme se v 10:15 na Kralupském nádraží. Nik, Martina, Bára, Vojta, David, Viking a Třéňa. Doubravka jela autobusem s dětmi, poněvadž chce první čtyři dny tábora strávit se svým svěřencem Toníkem. Cesta byla místy veselá, místy unavená.
V Praze jsme měli na hlavním nádraží hodinu čas a tak jsme se šli nasvačit do parku, před vestibulem. Po ustání ataku frajera na sekačce a snězení části svačin jsme našemu starému nováčkovi Třéně předali hnědý šátek a nováčka. Na to si pod mým vedením upletla nový turbánek. A už jsme šli zase na vlak do Plzně.
Obsadili jsme kupé s jednou nebohou slečnou, která nás musela snášet celou dlouhou cestu. Ale nesla hrdinně i to, když jí v jedné chvíli spadl na hlavu jeden z našich batohů. V dalším vlaku z Plzně do Mladotic většina posádky spala. Při přestávce v Plasích jsme si s Martinou na nástupišti přeskákali její nové švihadlo.
A konečně v Mladoticích. Úkol dovést nás do tábora připadl Třéně. Úspěšně nás i přes drobné nesnáze vyvedla z města. Pak jsme na to zapomněli a pro nás notoricky známou cestu prošli podvědomě. Po cestě jsme Třéňu podrobně zasvěcovali do historie naší organizace. Na křižovatce u křížku před Strážištěm jsme se zakecali asi na půl hodiny. Vojta a Bára s Davidem šli napřed. Bára s Davidem ve Strážišti nabrali vodu a počkali na nás. S Martinou jsme se šli ještě podívat k místnímu kostelu. Bohoslužby zde jsou v sobotu od 14:30. V šesti lidech jsme pokračovali v cestě. Tábořiště, na které už přijely všechny ostatní oddíly, na nás působilo lehce chaoticky. S Davidem jsme okusili teplotu vody v brodu, zatím co ostatní vyzkoušeli staronovou lávku. Batohy jsme složili pod mezí a šli se Dava zeptat, s čím je potřeba pomoct. Vydali jsme zprovoznit pumpu a k tomu jsme dostali za úkol přepravit vozík s nákladem z Vlčácké louky do tábora. Studna byla zarostlá, poslal jsem posly pro kosu a oni se vrátili s ruční sekačkou, bez popruhu, či chrániče obličeje. Tak jsme cestu prošlapali. Vozík nám k brodu dotáhl Šamot svým autem. Tam jsme řešili, co s ním. Po chvílích popojíždění a popostrkávání se Šamotovi podařilo odjet. Rozhodli jsme se vozík přes brod neprotlačovat, ale náklad radši přenosit. Ovšem již při první várce se spustil déšť a Dave nám přikázal věci raději nechat ve vozejku. Šli jsme si tedy postavit stany, abychom si do sucha mohli uložit batohy. Také jsme si pod kopec, nedaleko brodu, kde jsme na první noc rozbili tábor, snesli část našich věcí z horního tábora. Déšť polevil, tak jsme se šli shánět po nějaké další práci. Stavěli jsme stany, dělali dřevo a vůbec pomáhali, s čím se dalo.
Večer Viking vydloubl polní lopatkou ohniště a Třéňa se jala rozdělávat oheň. I přesto, že dřevo bylo mokré, se to s naší drobnou dopomocí podařilo a mohli jsme si tak ugrilovat výborné šunkové klobásy. Chvíli jsme si povídali a šli spát.