17. noční přechod Brd 8. 2. 2014
No jo, ty brambory se moc nepovedly, ale stejně jsme je zbaštili. A po večeři, vzhůru na nádraží.
Je 22:13 a my nasedáme do opožděného rychlíku Cheb-Košice.
Vzhůru za dobrodružstvím!
Byli jsme velice potěšeni skutečností, že nás po vystoupení z onoho rychlíku bylo stejně, jako před ním a to šest a půl. Jedna pěkná bruneta, jedna šeredná bruneta a jedna pěkná blondýna, dál jeden kluk s nožem, jeden s dírou v uchu a jeden pohledný a druhý pohlednější mladík. Měli jsme hodinu čas, tak jsme se šli po Košicích trochu projít. Je to krásné město. Teprve když jsme se vraceli na nádraží „Praha, hlavní nádraží“, došla nám tvrdá skutečnost. Ale nevěsili jsme hlavu, vždyť Praha je taky pěkné město. Na nádraží jsme potkali skupinu roverů. Přihlásili jsme se k nim a prohodili pár milých slov. Pak se začali množit, což nás vyděsilo. Nakonec jich bylo třicet jedna. A zase vlak. Jeli jsme do Mníšku po Brdy. Neptejte se mě, kdo to město
tak blbě pojmenoval, my jsme v tom nevině. Nicméně i tak jsme tam museli vystoupit, protože… to… no vlastně nemuseli, ale nejsem baby, ne?
Je 1:16 a my vyrážíme vzhůru na Kytínskou louku. Je otázkou cti udělat dobrou pověst, našim červeným baretům. Prošli jsme v davu městem, vyškrábali se na strmý svah a zaujali formaci charakterizovanou vztahem RS=2πr. Slavnostní zahájení. Konečně bude mí premiéru náš nový pokřik. Ještě si ho v rychlosti připomínáme. Jsme v řadě poslední. Kmeny postupně pokřikují své pokřiky. Přišla řada na nás. Teď nebo nikdy:
Baret nasaď, vypni hruď,
nesmrď doma, rover buď.
Zumba. To jako fakt?
Zumba! To jako fakt!?!
ZUMBA!!! TO JAKO FAKT!?!?!
Jo
Sklidili jsme obdiv a namyšleně vyrazili dále na cestu. Po cestě se každý věnoval svému. Martin hrál dračák s Vikingem, Viking hrál dračák s Martinem, Vojta hrál dračák s Davidem, David hrál dračák s Vojtou, Martina nehrála dračák s Nikem, Nik nehrál se na cestu do Řevnic. Jak jsme se blížili, začínali jsme si uvědomovat, že můžeme stihnout vlak v 5:04. S hrstkou statečných na předním voji jsme chvílemi rychle šli a chvílemi pomalu běželi. Ve finiši jsme si pak mi červení bareti, kteří jsme byli stále na špici průvodu, dali pěkný sprintík do cíle. Vlak jsme stihly, za což jsme byli rádi, protože jsme pak dračák s Martinou a Doubravka poletovala kolem a vydobíjela nám dobré jméno u ostatních účastníků. Po nějakém čase jsme dorazili na Kytínskou louku. Vítězoslavně jsme se došli vyčůrat a začali vyměňovat brďenky, které jsme neměli. Díky našim baretům, nám ale rvali brďenky do rukou a my je přijímali s, a občas i bez, díky. Skupinová fotka, slavnostní projev nějakého Vodníka a hurá!!! Vydali jsme se na cestu do Řevnic. Jak jsme se blížili, začínali jsme si uvědomovat, že můžeme stihnout vlak v 5:04. S hrstkou statečných na předním voji jsme chvílemi rychle šli a chvílemi pomalu běželi. Ve finiši jsme si pak mi červení bareti, kteří jsme byli stále na špici průvodu, dali pěkný sprintík do cíle. Vlak jsme stihly, za což jsme byli rádi, protože jsme pak mohli být o půl hodiny déle v Košicích, totiž v Praze. Ve vlaku nebylo ani známky po únavě a všichni hýřili energií.