Je pondělí 7. 7. Sedím ve vlaku do Kralup. Jedeme na vodu! Na Vltavu. Rozhodl jsem se, že si budu psát lodní deníček. Jsem zvědavý, jestli mi to půjde, jestli ho neztratím a jestli tu vodu vůbec zdárně dokončíme. Tak zatím AHOOOJ!

13:14 – Základ úspěchu je ořezaná tužka. Teď jsem jí ořezal.

14:51 – Sešli jsme se všichni a už sedíme v rychlíku do Prahy. Jíme sušenky. Musím si někde koupit tvrdší tužku.

15:17 – Koupil jsem si na Hlavním nádraží novou tužku. Je trojhranná a špatně se s ní píše.

16:31 – Přestoupili jsme v Olbramovicích na autobus. Nejdou otevřít okénka. Tavím se. Ve vlaku jsme si zpívali s ukulelem. Je vedro. Kape mi pot pod tužku, ale je dobrá nálada.

16:38 – Zapnuli klimatizaci.

17:25 – V Táboře jsme přestoupili zpět do vlaku a se zpožděním pádíme do Českých Budějovic.

17:50 – Stáli jsme v Plané nad Lužnicí, asi nestihnem v Budějovicích přípoj.

19:01 – Konečně v Budějovicích. Vlak na Rybník nám ujel před hodinou. Budeme hodinu čekat.

19:30 – Nakoupili jsme hamu-papu v Albertu.

20:01 – Nastoupili jsme do vlaku na Rybník. Je divný, je to tělocvična.

20:04 – Martina je Opice.

20:10 – David o Matějovi prohlásil, že se chová jako černej.

20:11 – Bára Martinu utiskuje prsama a Martinina bába je buchta.

20:21 – Osm minut zpoždění a ještě jsme ani nenastartovali. Průvodčí pořvává.

20:22 – Vyjeli jsme.

20:49 – Je skvělé nosit hodinky.

21:01 – Holky pomlouvají Pilcher.

21:14 – David si obléká kroj.

21:25 – Svižný přestup v Rybníku. Matěj by chtěl iPhone.

21:28 – Průvodčí je nevrlý. Nechce jízdenku. Jen prošel.

21:37 – Bára nás zalepila vlhčenými ubrousky.

22:34 – Rozloučili jsme se se starostlivým průvodčím a pomohli mu pozavírat okna. Ve Vyšším Brodě jsme po krátké diskuzi a chvíli hledání zakotvili v nedalekém lese. Postavili jsme tři stany. Holky se už deset minut sbírají k čůrací výpravě. Kluci jdou s nimi.

22:39 – Matěj se vrátil z čůrání a David se vydal na toaletu. Má před sebou dlouhou cestu.

22:53 – Lepí se na mě alumatka. Holky dělají rámus. Budík je nastaven na 7:32.

8. 7.

7:32 – Zvoní budík.

7:50 – Vstáváme.

8:12 – Matěj: Blé, kuk, nazdar.

8:15 – Snídáme buchty. Martina do mě kopla. Má kopyta.

8:27 – Mám v puse buchtu a půl müfinu.

9:38 – Balíme si věci do sudů.

10:57 – Máme za sebou první jez. Všichni jsme mokří a nadšení. Vypluli jsme chvíli po půl a sotva jsme smočili pádla, už jsme se navzájem pěkně osprchovali. Matěj s Davidem jez nesjíždí.

11:14 – Matěj s Davidem se nejspíš udělali. Čekáme na ně.

11:24 – Kluci jsou u nás. Málem se po cestě znovu udělali. David se mění s Martinem. Holt sou David s Matějem oba leví a to se pak blbě pádluje.

12:08 – Kotvíme U Veverek. Byla bitva.

12:33 – Občerstvili jsme se nápoji a budeme obědvat.

13:11 – Martin s Matějem se odrazili od břehu a udělali se. Martinovi málem uplaval klobouk.

13:48 – Stavíme u Rožmberku na Kofolu.

14:02 – Za čtyři kofoly, dva tetovací rukávky.

15:17 – Lanovká!!!

16:11 – Kotvíme u Fíka.

16:36 – Jdeme s Davidem a Matějem na dřevo.

Zapomněl jsem si hodinky – Sedím na záchodě. Rozdělali jsme oheň. K večeři budou klobásy. Máme dobrou hořčici. Je to tu fajn.

O chvíli později – Vzpříčilo se mi v záchodě. Musel jsem splachovací čudl držet asi minutu.

17:44 – Klobásy nebyly nic moc.

19:51 – Ochlazuje se, píšu si domů o kulicha.

9. 7.

8:56 – Spal jsem jako Dudek.

10:14 – Snídaně, kafe, neopren. Holkám ulétl stan.

10:42 – Naloďujeme se, budeme vyrážet. Jedeme jenom kousek. Do Krumlova.

12:50 – Stavíme u splavu před Spolí. Na voleji před ním jsme si byli s Martinem a Matějem zaplavat.

13:04 – Jez je super. Douba s Davidem se málem cvakli. Douba pustila pádlo. Bára jí ho chytla.

13:40 – Já s Martinou, Třéňa s Bárou a Martin sám jsme si dali jez ještě jednou. Peřeje pod ním dobře nahazují, což je při studeném větru, který nás provází celý den dost osvěžující. Jsme v kempu kousek pod jezem. Už máme postavené stany a převlékáme se do suchého oblečení. Budeme vařit oběd.

14:10 – Když jsem posílal kluky na dřevo, tak mi Matěj oznámil, že tady dřevo není. Rozhlédl jsem se s úsměvem po zalesněných stráních, které na nás ze všech stran naléhaly. Je to tu hezké. Po nahlášení stanů na recepci jsem šel taky na dřevo. Vydal jsem se po hřebenu proti proudu řeky a skýtaly se mi skrz větve pěkné pohledy na řeku. Našel jsem místo, kde se povalovaly kusy březové kůry, ve kterých vyhnily kmeny. Pobral jsem, co jsem mohl a ještě s pár větvemi se vrátil do kempu, kde Martina už krájela klobásu.

14:15 – Kluci (Martin, David a Matěj) se vrátili s hromadou dřeva. Těším se na oběd. Bude červená omáčka s klobásou a olivami a s těstovinami. Odpoledne půjdeme na výlet do Krumlova.

14:40 – Zmizely nám jedny těstoviny. Třéňa, David a Matěj šli do Krumlova nakoupit. Vydal jsem se pro další dřevo.

14:54 – Je vidět, že je to les poblíž kempu. Není v něm dřevo. Přece jsem si v něm ale po cestě pár hromádek nadělal. Doufám, že je cestou zpět najdu. Našel jsem tu krásný útes čnící skoro až nad řeku. Sednul jsem si až těsně k okraji až mám z té výšky trochu závrať. Z bufetu pode mnou sem doléhá swingová hudba a od jezu přímo pode mnou, který jsme v poledne sjížděli, se sem tam ozve radostný křik vodáků. V dáli za zákrutou řeky je vidět komín Vyškovské papírny, u které je jez, který jsme sjížděli dlouhou šlajsnou. Už tolik nefouká a je tepleji. Možná proto, že jsem nabalený v suchém oblečení. Doufám, že mi nespadne zápisníček.

15:09 – Jak jsem tak sbíral ty hromádky dřeva, tak jsem měl potíže to všechno pobrat. V hustších úsecích lesa jsem téměř neprošel a postupně část své zásoby nechal v křovinách. I tak jsem snad donesl dost na uvaření oběda. Těstoviny se už vaří. Z nákupu se ještě nevrátili.

15:16 – Pijeme čaj. Chutná kouřem. Nevím, jak může čaj chutnat kouřem, ale Wolkerovi tak chutnal a Wolker byl frajer. Těstoviny jsou uvařené. Nákup ještě nepřišel.

15:29 – Zmatený vousatý pán nás požádal o pomoc. Hledá svou ztracenou skupinu. Poradili jsme mu, kde je v Krumlově další kemp a vytočili mu v zamlženém telefonu kamaráda. Přišel nákup.

15:32 – Bára: „Člověk by si řekl: Jedu na vodu v červenci, v létě, opálím se…“

16:23 – Výborný oběd. Po lehce hladovém dopoledni, kdy nám došel chleba ke snídani, jsem se dosyta najedl. Asi si teď dáme voraz, a pak se vypravíme na procházku do města.

17:08 – Vyrazili jsme do města. Od kempu procházíme polorozpadlými továrenskými budovami. Připadám si jak ve filmu. Je to tu romantické. Vymýšlíme, co nakoupíme. K večeři bude čočka. Jsem pozadu.

17:12 – Rozesmál jsem Martinu.

20:16 – Krumlov je krásné město. Dlouho jsme chodili po jeho klikatých uličkách, navštívili antikvariát a czech fashion. Prohlídli jsme si jezy, které zítra pojedeme. Vltava tu obtéká kolem dokola historické centrum města, na které z útesu na druhém břehu řeky shlíží hrad. I ten jsme navštívili, ale na prohlídku jsme nešli. Prohlídli jsme si i divadlo s otočným hledištěm v zámecké zahradě. Starobylost města a klikatost uliček nás všechny uchvátila. Snažili jsme se chodit pomalu a nechat se prostupovat atmosférou. Došli jsme pak na předměstí, které je o mnoho méně kouzelné a s Bárou jsme v Kauflandu nakoupili. Závěrečnou rovinku mě Bára vezla na košíku. Měl jsem strach. Sedím u lanovky na blízkém dětském hřišti, kde na nás ostatní čekali. Martin říkal, že jestli si kvůli němu Bára prodře kalhoty, tak to na mě svede. Myslí si, že ho neslyším. Už chtějí jít, ale čekají, až dopíšu. Martina: „On nás neslyší, on je ve své ulitě.“ Martin mluví o smažáku s hranolkama za sedm devadesát. Už jdu.

20:58 – Prošli jsme před chvílí uličkou, která byla polepená básněmi. Jsme na nábřeží, kde jsou velké plechové židle a naproti přes řeku krásné domy s verandami. Z mostu sem doléhá tango kytary a klarinetu. Krásný podvečer. Všichni mi někam zmizeli, safra.

21:02 – Našel jsem je. Douba se mě na nábřeží ptala, jestli píšu básničky. Učím se psát za chůze. Jdeme na ten most. Sluch mne neklamal. Je to klarinet a kytara a je to krásné.

21:21 – Čert, Káča a Hus poskočný.

21:23 – Proběhli jsme s Doubou uličku, kde jsme po levé straně viděli jen střechy domů a malé vyvýšené zahrady.

21:32 – Smráká se. Bára, Třéňa a Martin si koupili zmrzlinu. Doufám, že nám nikdo nerozkradl dřevo, ještě budeme vařit večeři aneb půlnoční čočku. Zvládám už při psaní držet krok s ostatními. Doufám ale, že to po sobě ještě někdy přečtu. Martina mě zezadu vylekala a ujela mi tužka.

22:00 – Jsme v táboře. Vařit nebudeme, je pozdě. Dáme si chleba.

22:40 – Nasyceni chlebem jdeme spát.

10.7.

8:31 – Pomalu se začínáme probouzet. Martina s Doubravkou si byly před hodinou mýt vlasy. Noc byla neklidná. Místo je to tu sice na pohled pěkné, ale poslech nepříjemné. Hukot vody a šum lesů na stráních úspěšně přehlušuje frekventovaná silnice na druhém břehu řeky. Ta se podél ní táhla téměř celý včerejší den, až na občasné zákruty, kdy se od ní řeka odchýlila. A bude tomu tak i dnes. Dojem z vody to trochu kazí. Rozhodli jsme se, že dnes dojedeme až do Boršova a plavbu tak ukončíme o den dříve. Oproti včerejšímu úseku, který jsme jeli chvíli, dnes pojedeme celý den. A hned na začátek nás čeká průjezd kolem dokola krumlovského hradu, tři pěkné jezy.

8:44 – Vymočen.

10:10 – Po snídani a teplém čaji vyplouváme.

10:48 – S mokrýma rukama zapisuju po druhém jezu. První jsme sjeli všichni bez problémů po dřevěné skluzavce. Dole jsme čekali na Třéňu a Bebe, které šly nad jezem poslat pohledy. Druhý jez byl dobrý. Vysoká peřej pod ním nás pěkně nahodila. Jeli jsme prostředkem, kde to při tomto stavu vody bylo snadné. Martin s Matějem, kteří jeli jako druzí po nás to zkusili podle rady staršího pána zleva. Udělali se s grácií.

11:45 – Projeli jsme dva jezy. První byl dobrý. Dlouhá úzká šlajsna, na konci proud, který házel nalevo k okraji. Tak tak jsme to vybrali. Třéňa s Bárou to nevybraly a Bára se bouchla o zpevněný břeh. Druhý jez se širší šlajsnou, pokrytou umělými koberci, byl dost pomalý a nudný. Třéňa s Bárou jely první. Já s Davidem po nich. Pak se tam nahnaly dva plné rafty, které se na brzdících kobercích samozřejmě zastavily. Zbytek flotily tak musel dlouhou chvíli čekat. Na konci Krumlova jsme podjeli léta provisorní traverzový most a za ním i krásné peřejky. Sedíme kousek dále. Někdo pije čaj, někdo jí kukuřici, já píšu. Musím si ořezat tužku.

11:58 – Dali jsme si svačinu – müsli tyčinky a perníčky. Zebou mě nohy.

12:01 – Dominik málo pije, Matěj jí Davidovi kukuřici a ten kouká jako ostříž (psala Martina).

12:20 – Pokračujeme v plavbě. Klepeme kosy.

13:18 – Zastavili jsme U sedmi špicí. Nechali jsme za sebou město, silnici a civilizaci a proplouváme přírodou, obklopeni smíšenými lesy. Řeka je tu příjemně zpeřená a dává nám příjemnou rychlost.

13:37 – Ořezal jsem si tužku. Budeme obědvat. Vaříme hrachovku. Líbí se mi tady. Není tu slyšet žádná silnice. Je tu jen občerstvení na mýtině u vody a kolem lesy. Oheň už praská, zahřejeme se.

14:26 – Chtěl bych umět vystihnout slovy krásu místa. Tady by to za to stálo. Ohřáli jsme se hrachovkou a čajem. Sušíme, co se dá.

14:47 – Rozhrnuli jsme zbytky ohně, poklízíme a budeme pokračovat v plavbě.

14:56 – Vyrážíme. Do Boršova daleko. Beru si bundu.

15:42 – Podjeli jsme most v Rájově a jsme u jezu před Zlatou Korunou. Martin ho projel bez háčka. Na konci je peřej, takže budou háčci asi pěkně mokří. Tak jedem!

17:10 – Stavěli jsme ve Zlaté Koruně a nakoupili ve městě pečivo a máslo. Také jsme se rozloučili s pánem, který měl na háčku nejspíš muže s Downovým syndromem, a který nám v Krumlově pomohl vylovit převráceného Martina s Matějem a od té doby jsme se s ním pravidelně míjeli s bujarým “Ahoj!”.

Pokračovali jsme dál. Cestou z Koruny začala být voda svižnější a dál protínala hezké lesy. V jednom peřejovitém úseku mi David neřekl o kameni, který čněl z vody, a já si ho nevšiml. Otočil nás bokem k proudu a ten nás málem otočil. Naštěstí jsme to ustáli a jen nám šplíchlo do lodi. Dojeli jsme k úseku, kde se řeka dělila na tři toky, s Davidem jsme jako jediní jeli levým tokem a na konci si dali pěkné peřejky. Na konci, kde se všechny toky zase spojily, jsme zastavili u stánku s plackami. Došel jsem si na záchod.

17:23 – Dali jsme si s Fufinou placku za 45,-, vše dohromady – česnek, máslo, kečup, nějaká pomazánka. No jo, ukecala mě… Ach jo. Třéňa mi upila pivo (zapsala Martina).

18:10 – Čekáme v jedné zátočině na Báru s Třéňou. Nějak se opozdily. Úsek od Zlaté Koruny je opravdu pěkný. Voda teče rychle krásnou přírodou nerušenou žádnou silnicí. Plavba není nudná, střídají se peřejovité i lehce olejnaté úseky. V některých místech loď jede úplně sama a vlny do ní cákají vodu. Je zataženo, ale voda je teplá.

21:57 – Dlouho jsem nepsal, protože jsem byl, stejně jako všichni ostatní, dost unavený. Teď u ležíme ve stanech před půjčovnou lodí Inge. Ale od začátku… Úsek Zlatá Koruna – Boršov je nejhezčí část řeky. Možná i právě pro to, že ji málo kdo jezdí. Většina vodáků končí právě ve Zlaté Koruně. Většina pěkných peřejí na Vltavě se nachází ale až za ní. Jsou tady dlouhé úseky, kde není ani známky po civilizaci a jen občas se tu objeví nějaké občerstvení či chatka. Právě až na tyto výjimky je řeka svírána dvěma nepříliš vysokými, smíšenými lesy porostlými, hřebeny ze kterých občas vystupují nad vodu skalnaté útesy. Na jednom z těch vyšších je zřícenina hradu Dívčí kámen. Dlouho mě posilňovalo nadšení z krásy místa, ale ke konci, zvláště na množících se volejích před Zátkovým mlýnem, jsem byl také dost vysílen a těšil se do kempu. Přenosili jsme lodě přes jez a pokračovali. Po cestě jsme zjistili zajímavou věc. Inge tour, u které máme půjčené vybavení a tři noci v jejich kempech, zde kemp nemá. Je tu pouze na konci města půjčovna. Chvíli jsme mudrovali a pak se rozhodli, že tam dojedeme a uvidíme. Kousek za železničním mostem jsme půjčovnu opravdu nalezli. Měla otevřeno do pěti. Bylo půl deváté. Před půjčovnou jsme tedy na malém travnatém plácku u lesa uložili lodě a postavili stany. Původně jsme měli vařit čočku. Ale hlad a únava způsobili, že se všichni sesypali na sud s jídlem a začali se cpát. Chleba s paštikou, sardinkami či máslem jsme zakusovali rajčaty a okurkou či mrkví. U některých vodáků se projevovali známky nevrlosti, tak jsme se dohodli, že dokud se pořádně nenajíme, tak nebudeme mluvit. Stáli jsme tak kolem sudu a cpali se. Vždyť jsme naposled jedli někdy ve dvě a od té doby jsme téměř pořád pádlovali. Pak jsme začali přemítat o takových věcech, jako jestli je psí konzerva vážně ze psů a dětský pudr z dětí. Poklidili jsme a šli povětšinou spát. David s Matějem se šli projít do města. David koketoval s myšlenkou přelézt plot půjčovny Inge a koupit si v automatu kafe. Je 22:18 jsme unaven a bolí mě už z psaní ruka. Jdu spát.